Počítačové "hry"
Počítačové hry již mnoho nehraji. Za posledních 5 let jsem vystačil po to málo večerů, kdy jsem se touto cestou vracel do části mládí, s Neverwinter Nights (+ dvěma datadisky) a hrou Duty And Beyond, kterou jsem stále ještě nedohrál a je legrace se k ní vždy vracet po několika měsících, kdy už zapomenete proč sakriš to prase stojí pořád na nábřeží, nebo je na vás naštvaná servírka trvale na rauchpauze před restaurací. Ze zvědavosti, co nám dnes ty grafické karty s výpočetním výkonem větším než CPU nabízí, jsem po více než ctyřech letech zabrousil na stránky herních recenzí.
A zůstal jsem skoprněle zírat. Nejskloňovanějším slovem v názvech a popisech her je jednoznačně "war" a na obsahu "nej" PC her se za poslední 4 roky nic nezměnilo. Všechna ta jména her splívají mi dohromady stejně tak jako jejich obrázky, které se do dnes nevymanili ze schématu, které zavedl v roce 93 ID Software se svým Doomem. Vlevo vpravo kanón, jen dnes ozvláštněný nerůznějšími efekty, mezi kanóny postavičky s koženým ksichtem (kde je Gaybrush se svojí mimikou?) do které musíte nasázet určitý předem daný počet "projektilů", aby se efektně ale stále stejně zhroutila, rozprskla nebo prostě zmizela. Postava, kterou hrajete, trpí jen o něco menší kožnatostí, ale stále se pohybuje toporně jak paňáci (pochodujou tuňáci, jak zpívá Ivan Mládek). Pomineme-li všechny tyto přetrvávající nedonošenosti, upřením zraku k osnově zábavy dojdeme prozření, že ani zde zřejmě trh nenabízí prostor pro sebemenší změnu schematu "postřílet je všechny". Intelektuální výkon zřejmě se setává pouze z nutnosti naučit se ovládat kosmírnou herní myš. Otázkou pro mne zůstává snad jen to, zda jsou limitujícím faktorem her součastnosti právě ovládacími prvky typu myš a klávesnice, které jemně naboural systém ovládání konzole Wii, nebo zda tento typ her protěžují firmy vyrábějící herní hardware, vytvářejíce tak neutuchající poptávku po vyšším výkonu.
Ať tak či tak, přijde mi, že velký herní svět poněkud ustrnul a nezávidím recenzentům těchto vizuálních hostin jejich hladovou práci. Nebo mi snad nějaká podstatná myšlénka těchto her uniká?