Zanedbaná údržba země České
Zpráva NKÚ o stavu mostů v Česku mne přiměla sepsat zamyšlení na tím, že problém nyní ventilovaný mostními konstrukcemi je zdá se globálně český. Ono totiž ne jen mosty sice mají být řádně kontrolovány a udržovány, ale stejný problém shledávám už léta v údržbě krajiny a zeleně. Prohlížel jsem totiž staré fotografie vesnic v pohraničí zemí českých a neustále jsem mudroval na tím jak je možné, že všechny vesnice na nich vypadají tak malebně, jsou upravené a živé. Porovnám-li je se stavem dnešním, vidím zarostlou krajinu zjizvenou rujnami. Jak je možné, že lidé před 100lety dokázali se svou "primitivní" technikou a minimálním osídlením, obhospodařovat své okolí lépe, než "moderní" společnost. A došel jsem k závěru, že tím důvodem jsou auta - nástroj velké svobody, ale také nástroj odcizení lokálním krajině ve které žijeme a která se tak stává jen šmouhou v zrcátku každodenního dojíždění za prací v kancelářích a továrnách.
Je nutno říci, že absence plánování celého života nějakého produktu je hodně česká. Zde se typicky budují "cyklostezky", které cyklostezkami nejsou a ani být nemohou, protože jejich čáry zmizí ze silnic skoro stejně rychle jako se tam objevili. Budují se vyhlídky, aleje a hřiště, ale není nikdo, kdo by se o ně po "vybudování" staral. Je to jedna z věcí, kterou jsme se od našich západních sousedů ani za 30 let nenaučili. Lidé žijí v cloudech a autech, ale zcela chybí lokální infrastruktura a 20m za dokonalým domem roste desítky let neudržované houští plné nafoukaných odpadků. V těch západních zemích, kde jsem byl, měla každá vesnice či městečko nějaké to centrum, kde byl aspoň koloniál, restaurace či lékárna, kadeřník a dost pravděpodobně i místní pracovník technických služeb, který se o vesnici staral (takový vesník od slova školník). U nás jsou vesnice noclehárna. Asi jsem již pamětník, když řeknu, že i v našich vesnicích bývaly smíšenky, kde si člověk musel předem objednat chleba, potkal se se sousedy (všimněte si jako to zajímavě eliminovalo třeba nadvýrobu pečiva, chleba, který se pekl přímo pro vás, kam se hrabe průmysl 4.0). Člověk tam prostě musel doťapat po svých se síťovkou v ruce. Při tom měl čas si i všimnout, že je zarostlý rigol a rozhodně neměl chuť s sebou tahat pytel s odpadem, aby ho odhodil do škarpy. O co pohodlnější to s tím autem je. Nasednete do něj, ujedete za 9min:59s kilometr, který byste šli 10min pěšky, u toho vám třikrát povolí nervy, protože objížďka, výmol, není kde zaparkovat, není posoleno ale nasněženo apod. Čímž se dostávám opět k té údržbě - u nás třeba technické služby ani jednou od začátku roku neposekaly "trávu" podél silnic a chodníků. Mnohé chodníky zarůstají tak, že se po nich stěží dá chodit, obrubníky z betonu se rozpadají. Podél nově položeného *vodu, se vysázela alej, ale nikdo se o ni nestaral = v předchozích letech uschla. Určitě to tak bylo levné, ale ve výsledku to bude dvakrát tak drahé a přitom by se tou jednoduchou pravidelnou péčí eliminovla zbytečná a duplicitní práce. A tak většina lidí u nás chce zahrady o které se nemusí starat a místo lokálního kompostu, vozí posekanou trávu přes celé město na skládku, nebo v "lepším" případě do remízku "nikoho" přes silnici.
Když procházím českou krajinou, zvláště tou poznamenanou odsunem obyvatel po druhé světové válce, nebo po odsunu spřátelených vojsk,
nahlížím do množství chátrajících "novodobých" objektů (staré hrady nepočítám) a kladu si otázku, čím to je,
že tyto objekty existují, často mění vlastníky, ale nový účel
nenalézají. Je to opravdu tím, že ztratili svůj význam? Odhlédneme-li od fenoménu spekulantů, kteří kupují pozemky a
objekty pouze za účelem jejich držení a nejeví o ně zájem (což považuji
za hyenismus), nacházím opět odpověď na starých fotografiích daných
míst. Jedním ze základních problémů je údržba krajiny. O co lépe každý objekt vypadá, když není zarostlý nálety nebo kolem něj, případně v něm, není hustý "les". Za druhý považuji ztrátu kontinuity daného místa, v případě poválečného odsunu zmizelo množství obyvatel a nově nastěhovaní k místu neměli vztah, což je často vidět i na tom, že v daných oblastech zůstala jen ta jedna původně nastěhovaná generace. Třetím je zanikající spolková-občanská aktivita. Každý dnes může (až na rok 2020) jet na hory nebo k moři, kam se mu zlíbí, doma většinu času tráví hleděním do mobilu a skrz něj do celého světa. Většina dříve zřejmě mocných a aktivních spolků postupně zaniká, jejich aktivita je sice přebírána něčím jako jsou sociální sítě, málokterá skupina tam je ale schopna nějaké lokální akce, zato tlachání generuje gigabajty. Takže zatímco dříve Jizerskohorský spolek byl schopen vystavět (ne jednu) chatu na Ještědu třeba během jednoho roku dnes je problém kdo a jak bude udržovat stávající rotační hyperboloid a diskuse o rekonstrukci se táhnou už roky, peníze na to nikdo nemá přesto, že ho vlastní mocný kapitalista. Nedávno padlo mé oko na objekt na Klínovci, jeho historie je více než smutná, ale opět typicky česká. Výstavní objekt, zbudovaný německým horským spolkem, několikrát rozšířený o veliké jídelní prostory s tanečním sálem postupně chátral, až jeho stav definitivně zpečetil nevydařený podnikatelský záměr, který zcela kašlal na údržbu objektu a ten se stal nadále nepoužitelný. V minulých letech ho pak koupila pidi obec Boží dar (původně jej vlastnila o něco větší obec Jáchymov) a aspoň, za přispění němců (jaký to paradox, že) kompletně zrekonstruovala věž, kterou ale museli komplet rozebrat a znovu postavit (i když asi vinou toho, že před 100 lety někdo odflákl základy). Podobný osud má spousta horských chapu, vyhlídek apod. na nejrůznějších horách i v sudetském pohraničí.
Stále mi tedy nejde na rozum, jak je možné, že spolková činnost dokázala hrát tak významnou roli v údržbě krajiny. Většina spolků, které znám, jsou nadšenci, bez většího kapitálu, kteří se potýkají se stárnoucí a už obtížně akceschopnou členskou základnou - myslivci, včelaři, zahrádkáři, radioamatéři - to jsou ti s celonárodní působností, existují ale i menší spolky, lokální, které mají víceméně stejný problém - různé sportovní kluby, ochránci přírody, nebo třeba jen čistě příznivci nějaké lokality apod. To jsou tedy aspoň ti, kdo něco opravdu zapáleně dělají, ale potkal jsem již spolky, které vyrobily prezentaci, získaly dotaci, tu prožraly a zanikly. Zřejmě všechen ten čas prosezený u obrazovek se dříve využil na tu údržbu, ale přes mobil se fyzická práce sama neudělá.