Jak jsem vyráběl kosiště
Před časem jsem psal v článku kosou kositi o tom jak bídně je na tom český trh s kosišti. Nuno říci, že i toto odvětví zažívá jistou renesanci a tak se situace zlepšuje. Jedna z nejzajímavějších stránek je např. kosíme snadno kde zájemci o kosení najdou spoustu zajímavých informací a nakonec i zboží. Z kosišť zde prodávájí především rakouská kosiště s nastavitelnou roztečí rukojetí. Cena nepřipomíná láci, ale pokud si vyzkoušíte kosiště vyrobit, pochopíte, že taková cena není zase tak od věci. Já jsem se rozhodl si kosiště už před lety udělat sám. Udělal jsem si kosiště dle vlastního návrhu a pak jsem jej několik let používal. Letos jsem se účastnil Kerkonošského kosení, kde bylo k vidění spousta různých konstrukcí kosišť a tak jsem se rozhodl vyrobit si kosište druhé podle toho, kterým jsem sekal ještě jako "kluk". Tedy, je to takové to kosiště "po dědečkovi"... ale o tom až dále.
Kosiště první
První kosiště z jasanového kmínku vyrobené pomocí pořízu a dláta - prostě jsem jen z nerovného kmínku pomocí pořízu snažil vyřezat přiměřeně rovnou a případně aspoň trochu zahnutou "tyč". Madla jsem tehdy zkoušel experimentálně umístit směrem nahoru a dopředu či dozadu podle nasazení. Vyrobil jsem je jako kuželkovité útvary, aby se dali různě nasadit. Konstrukce to nebyla úplně špatná. Zvláštní bylo především umístění horní rukojeti směrem dopředu za účelem snadnější korekce špičky kosy. Provedení ale nebylo úplně ideální, nicméně sekat se s ním dalo celkem dobře, rukojeti byly jen kolíčkované zasunuté v prodlabané tyči a tak kosiště při práci pěkně "zpívalo".
Intermezzo - vyštrachání kosy "po dědečkovi"
Na staré chalupě bylo kosišt kupodivu hned několik, většina klasických rovných, nicméně již také letitých, dokonce i kosiště kovové. Jediné na kterém ale byla kosa, bylo to, které se skutečně používalo. Jak moc dokládá následující obrázek. Za jak dlouho myslíte, že probrousíte takto kosu?
Tvar kosiště, je ovšem mnohem lépe vidět z následující fotografie:
Dalo by se tomu říkat esovité prohnutí.
I po letech se s ním seká výborně. Jedním z důvodů je to to, že kosiště je neuvěřitelně lehké. Jak moc lehké jsem zjistil až při výrobě jeho kopie.
Kosiště druhé
V zásobě jsem měl kvalitné jasanové dřevo, ze kterého dělám násady pro pinohy. Bohužel pouze v tloušťce 50mm, čož je zbytečně moc, na kosiště stačí 30mm jasanová fošna. Pokud byste ji chtěli koupit sušenou v prodejnách s truhlářským řezivem, připravte si několik tisíc. Na fošnu jsem obkreslil tvar kosiště, vyřízl přibližný tvar kotoučovou pilou a započal práci s oblíbeným pořízem. Při opracovávání takovéhoto tvaru je potřeba dávat velký pozor na směr vláken dřeva, abychom dřevo neštípli ale skutečně okrajovali. Kosiště má šestihraný průřez, zploštělý u horní rukojeti. U střední rukojeti je naopak ponechán čtvercový průřez, podobně obdélníkový se zaoblenými hranami u hlavy, kde se nasazuje kosa (na fotu i nezbytná navštívenka červotoče). Úhel seříznutí kosiště u kosy nemusí být tak velký, díky tomu, že kosiště je prohnuté. Všiměte si i kolíčku z měkkého dřeva pod objímkou, který má svůj význam. Dřevo totiž po navlhnutí při sečení mokré trávy bobtná a tak by objímka utažená přímo na kosišti mohla drtit kosiště.
Když jsem byl s tvarem nového kosiště víceméně spokojen, napadlo mně staré kosiště zvážit a porovnat s jeho dvojčetem. Celé staré kosiště mělo 985g. Moje nové, bez rukojetí mělo přes 1300g! Tak tady je zakopaný pes. Ubíral jsem materiál nového kosiště až na nějakých 1020g, ale níž jsem si netroufl. Nějaké rezervy ještě byly, ale konečná váha je i s rukojeťmi cca 1200g, což v oblíbené řeči procent dělá více než 20%. A to je dost. Svou roli hraje jistě i typ dřeva.
Práce na konci kosiště je poměrně hodně. Jde totiž o to, že objímku je potřeba přetáhnout na kosiště poměrně daleko, aby se do zářezu dala následně nasadit kosa a přetáhnout objímku zpět přes nasazenou kosu.
Výsledek je velmi uspokojivý (vpravo kosiště verze 1, vlevo kosiště verze 2 - kopie "dědečkova"):
