20.01.2006 14:43

Dobrodružství se sněžným prknem

Sněžné prkno je mučící nástroj, který před několika lety vymyslel nějaký dobrák, kterému přišlo lyžování na dvou lyžích málo free, cool a in.
Původní důvod použití lyží je dnes již téměř zapomenut - lyže vymysleli horalé a myslivci, aby se mohli v zimě snáze pohybovat po sněhu, původní dvě dlouhé lyže s volným uchycením a jednou dlouhou holí připomínaly spíše sněžné džunky.  
 
Dnes je z lyžování velký obchod, který umožnil lidem najít využití i pro jinak nehostinné a hospodářsky nevyužitelné oblasti vrcholků hor. Čímž ovšem zbytek "obyvatel" této planety zase tak nadšený nebude, protože už ani tam není klid, i když aspoň díky tomu, že se tam většina lidí není schopna zdržovat příliš dlouho, je tam stále podstatně větší klid, než v nížinách.  
 
Vývoj lyží se nejdřív rozdělil na dvě oblasti - lyže uzpůsobené ke sjezdu a lyže zachovávající si původní význam, lyže běžecké (tady už je vidět, že směřujeme k běhu na lyžích, původní "vynálezci" považovali za úspěch přesun na lyžích rychlostí chůze v období bez sněhu). Dnes už ovšem máme toliko druhů lyží, že se jeden nestačí divit. Běžecké lyže se rozštěpili na skutečně běžecké a tzv. crosscountry (tedy nejblíže původnímu významu), sjezdové jsou rovné, carvingové (které se dělí ještě na kdovíkolik skupin pro různé účely) a snowblade (extrémně krátké lyže).  
 
Snowboard je tedy evidentně výsledek lyžařské nudy, protože se svázanýma nohama těžko můžete vyhovět původnímu účelu. Výhodou snowboardu by se mohlo zdát snažší pohyb v hlubokém sněhu. Kdo někdy zkusil upadnout třeba bez lyží v hlubokém sněhu musí vidět zásadní problém snowboardu - zvednout se je problém i na rovném a tvrdém podkladu, natož z hlubokého sněhu. Na obyčejných lyžích se dá v hlubokém sněhu krásně plavat, takže použití snowboardu mne nechává v tomto směru zcela chladným. Letošní rok jsem ale už tak nějak zasvětil nějrůznějším pokusům s prkny (ježdění na vlnách a serfování na moři) a tak jsem nakonec to prkno na sníh také zapůjčil.  

Snowboardy a především obutí se dnes už lyší pro nožní praváky a leváky. U mnou zapůjčeného kusu nebyly stejné ani levá a pravá bota. Délka snowboardu je závislá na výšce osoby, podobně jako u lyží, což jsem netušil. Na sjezdovkách jsem mnohokrát viděl i různé druhy prken samotných, prodej snowboardistického vybavení je tedy zaručeně dobrý obchod.  
 
Co napsat o samotném ježdění. Je to prostě jiný druh udržování rovnováhy a přenášení váhy na který si je potřeba zvyknout. Žádný závratný zážitek mi to nepřineslo, pohled na neustále vykloubené koleno, větší námaha na kotníky (aspoň u měkkých bot), mokrý zadek a rukavice (bez toho se na snowboardu jezdit ani nedá), pitoreskní použití vleku a ze začátku tvrdé pády na zadek a kolena, kterých jsem si naštěstí moc neužil, ale vím jak vznikají - začít hranit do oblouku lze totiž až v okamžiku, kdy snowboard jede rovně z kopce dolu. Pokud chce jezdec změnit hrany příliš brzy, pak ho čeká zaříznutí snowboardu a pád směrem dolů zkopce, buď na zadek pokud jel ke svahu zády, nebo na obličej pokud jím jel dolů. Druhou kapitolou pádů jsou pády z přehnaného přenesení váhy nebo podjetí snowboardu, které pokračují ztrátou rovnováhy a končí pádem. Celá jízdna na snownboardu je víceméně jednostranná zátěž, protože to je prostě nesouměrné.
 
Největším problémem snowboardisty začátečníka je přítomnost jiných objektů, nedej bože pohybujících se, v dohledu. Zvláště začátky mezi začátečníky jsou nepříjemné, protože polovina pádů je kuli jinému lyžaři, dítěti nebo babičce s kamerou. Ani u jednoho totiž nelze předpokládat předvídatelné jednání a tak nezbývá než v dostatečném odstupu použít zadní brzdu.
 
Jízda na vleku typu Poma-kotva pro 1 osobu se ukázala, alespoň v podmínkách začátečnické pomy, vcelku bezproblémová, neboť nějaký ten výkyv se dá zachránit opřením o tyč vleku. Přesto je stabilita výrazně horší než u běžných lyží a dohání se to tím, že jednu nohu má člověk volnou a občas propadne záchvatu padoucnice a vypadá to jako, když jede na koloběžce ve které semu zasekla jedna noha naštorc. Stejné hrůzy se odehrávají i při výstupu z vleku.
 
Zajímavý je i vliv bot na jízdu na snowboardu. Alespoň při mé velikosti nohy totiž špičky bot přesahují okraj snowboardu, což způsobuje, že při náklonu vpřed jezdec drhne špičkami. V podmínkách pomalé jízdy a na všechny strany ujíždějícího snowboardu to může být docela nepříjemný zádrhel.
 
Udělal jsem pokus i s použitím hůlek na snowboardu. V součastnosti je sice moderní jezdit bez hůlek naprosto na všem, ale jak se ukázalo, i na snowboardu jsou hůlky, minimálně ze začátku užitečná pomůcku, která pomáhá získat jistotu, že člověk zatočí a pomáhají zachytit některé zbytečné pády, takže člověk není hned ze začátku úplně omlácený. Nevýhodou hůlek je, že začátečník se na ně může příliš spoléhat, protože hůlky až příliš snadno umožňují zatáčet, aniž použije správnou techniku přenášení váhy.  
 
Přemýšlím na čem budou jezdit další generace. Občas se objevují jakési řiditelné snowboardy (dřív to bylo prostě jen užší a říkalo se tomu tuším bob), tomu ale moc budoucnost nevěštím. Jsem si ale téměř jistý, že naše potomky už lyžovat budeme učit jen těžko, protože budou jezdit na něčem jiném, než na našich starých práskačkách.


Email comment