Protipořezové boty
S přibývajícími léty přibývá ne jen moudrosti ale i šrámů a jisté ztuhlosti v "kloubech" a ubývá výkonosti, zkušenost eliminuje chyby a nahrazuje sílu, ale nepozornost může přijít nečekaně rychle, nejčastěji z únavy. Krom toho se mi rozpadla značná část mého pracovního obuvnického ansámblu. Takže jsem koukal po nějaké náhradě, která by mi umožnila rozumně fungovat i ve stupačkách. Protipořezových bot je na trhu poměrně dost, jejich ceny ale připomínají drahotu, zvláště pokud zabrousíte do arboristického segmentu.
Eshopy s arboristickým a lesnickým zbožím nabízí plejádu bot nejrůznějších značek a výrobců. Na tytrubce se dá od mnoha z těch nejznámějších najít i videa ukazující, co ve skutečnosti znamená protipořezová obuv. Je potřeba si upřímně říci, že tyto boty opravdu chrání i v Level2 většinou pouze proti náhodnému a nechtěnému kontaktu s řetězem pily. Oblast jejich ochrany je omezena většinou pouze na nárt a špičku nohy. Pro ochranu využívají zpravidla tužší stavbu svršku, podšívku z (kevlarových) vláken a špičku buď z kovu nebo plastu. Často v rámci pracovní obuvi přidávají i upravené podešve chránící proti propíchnutí (buď s ocelovou, nebo opět kevlarovou výztuží), nebo odolnost proti vlhkosti (holiny to ale nejsou, až na výjimky). Seznam norem a kódů k nim jistě najdete na stránkách každého výrobce, který se jimi pišní (pro neprořeznost je to EN ISO 17249).
Bohužel daní za zvýšenou odolnost je hmotnost a tuhost boty.
Nejběžněji se asi člověk potká s "neprořeznými" botami od Stihlu řada Function a Husqvarny řada Functional jaká to shoda jmen, že. Ani jeden z výrobců zahradní a lesní techniky asi ale není přímo výrobce obuvi. Podobně je to i u Oregonu nebo u SIP Protection, který se sice specializuje na ochranu proti řetězovým pilám, ale obuv vlastní nedělá. Daleko zajímavější tak je podívat se a přímo k výrobcům - např. pro SIP Protection zjevně některé modely dělá Švédský ejendals. Poměrně velký výrobce obuvi je i Německý Meindl, který ale na svých stránkách svojí protipořezovou řadu Airstream vůbec nepropaguje. Naopak nověji se do tohoto segmentu hlásí Slovinská Planika se svojí řadou Protect (Planiku před časem koupil Meindl). Její nejvyšší model je Planika Protect Gozdar Pro. Asi nebude úplně náhoda, že design svršku je hodně podobný Meindl Airstream Rock, které mají několik vlastností navíc - protipilinový lem, hliník místo oceli na spiččce, podrážku s kovovými pilinami pro lepší trakci, ale taky skoro dvojnásobnou cenu.
Co je ale ještě zajímavější, že máme poblíž dva výrobce protipořezové obuvi a to slovenský BOSP s řadou Logger a běžně téměř neznámý český VM Footware, který je často prodáván je jako "OEM" jiných prodejců. Upřímně jsem už myslel, že výroba obuvi u nás nadobro skončila.
Vybrat si ale protipořezové boty je asi podobně složité jako koupit si padnoucí lyžáky. V běžných prodejnách je totiž nenajdete, rozptyl cen je obrovský, a jen těžko z obrázků poznáte, jak je bota tvarovaná. Asi nejlepší tabulku pro tento případné určení velikosti jsem našel u Oregonu. Barva bot je asi celkem jedno, protože všechny jsou po pár dnech horšího počasí hnědé :).
Planika Protect Gozdar Pro
Rozhodující pro můj výběr tak bylo především pochopení a ochota obchodu řešit to, že prostě boty bude potřeba vyzkoušet a případně vyměnit, či vrátit a nakonec rozhodovalo i to, že s botami Planika mám dlouhodobě dobré zkušenosti. Vybral jsem tedy ke zkoušení nakonec Planika Protect Gozdar Pro.
Nutno říci, že napoprvé jsem se s velikostí netrefil - proti konfekčním botám je potřeba prostě u takovýchto bot počítat s číslem o jedno větším, protože tuhá konstrukce zvláště kovové špičky prostě neuhne a ani se nerozšlápne. I celá konstrukce je hodně tuhá, novou botu v podrážce jen stěží ohnete. Nicméně vždy dřív platilo, že pokud má bota něco vydržet, musí se na začátku rozšlápnout a přizpůsobit noze (dnes to není ale úplně běžné, protože většina bot se prostě vyrábí rovnou jako bačkora na jednu sezónu). Faktem tak je, že první chůze v takovýchto botách spíš připomíná chůzi v lyžácích. Nakonec proč vlastně jako neprořeznou obuv lyžáky nepoužívat? Možná by se protipořezové boty mohly od lyžáků inspirovat co se vložky týče, protože na boty s vyjímatelnou botičkou jsem narazil asi jen u Stihlu. Spíše jako kuriozitu uvedu, že jedny z mých prvních pracovních bot byly opravdu staré celokožené šněrovací lyžáky po některém z mých prapředků.
Zatím je brzo hodnotit boty nějak víc. Po prvních třech dnech jsem je ale musel odložit, protože nohy jsem měl na některých místech už dost otlačené. Nicméně boty se rozhýbaly a začíná se v nich chodit normálně. Váha bot je po přezutí z běžných bot prostě znát. Výrobce píše 2.16kg, já navážil 1170g na jednu botu, tzn. skoro 2.4kg (s trochou bláta :) na pár velikosti 44. Strávil jsem v nich i několik hodin ve stupačkách a upřímně jsem doufal, že přeci jen tuhost podešve poskytne trochu víc komfortu, ale paty v nich odumírají cca stejně jako v jiných botách, možná to jen trvá o chlup déle.
Co se týče konstrukce, tak si nemyslím, že bota nějak vybočuje z řady jiných, cena je aspoň zatím spíše v té nižší kategorii. Tkaničkami u tohoto typu bot jen stěží velmi tuhou botu stáhnou nějak víc, nicméně to ani není vhodné, protože jinak bude bota okamžitě tlačit. Možná až se trochu rozšlápnou. Planika má poměrně tenké tkaničky, ale není to nic proti ničemu, jsou jim přizpůsobeny i očka, kdy v oblasti kotníku jsou samosvorná - tedy tkaničky se do nich zaseknou a nastavení utažení spodku vám zůstane i po rozšněrování, kdy se z boty snadno vystupuje - při obouvání pak stačí zašněrovat jen tři vrchní očka. Jak dlouho tato samosvorná očka vydrží si nejsem úplně jistý, na rozdíl od "zacvakávacích", která jsou v podstatě věčná (ale zase ničí tkaničky), zde je samosvornost dosažena jen úzkým profilem z plechu, který pokud se roztáhne o svoji funkci přijde. Jazyk vede až nahoru, takže dokud neprošoupete membránu, nemělo by do nich téct ani přes jazyk.